Bukanýři na Blaťáku byli vůbec prvním smyšleným světem, do kterýho jsem se uchýlil. Strávit aspoň kus času s Bobíkem, Fifinkou, Pinďou a Myšpulínem ze Čtyřlístku bylo totiž mnohem lepší, než to, co se mi dělo v reálným světě.
Nepamatuju si úplně, kolik mi vlastně bylo, ale asi moc ne, protože jsem uměl číst jenom VELKÝ TISKACÍ PÍSMENKA. Zbytek byl pro moje malý já zatím záhadou. Včetně toho, proč některé sestry odmítají slyšet na cokoliv jiného, než „soudružko.“
Každý (druhý?) den jsem ve Fakultní nemocnici Hradec Králové podstupoval punkci nosních dutin a je to přesně tak hnusný, jak to zní. V nemocnici jsem byl úplně sám. Máma mě mohla navštěvovat jednou za strašně dlouho a to jenom na chvilku.
Protože zánět nosních dutin je smrtelná nemoc, která je děsně nakažlivá, žejo.
… Že jo?!
Po Čtyřlístku přišel Jules Verne, Karel May a někdy v devadesátkách i Jaroslav Foglar. Knížky se mě držely od té chvíle a ještě se to prohloubilo kolem roku 95, kdy jsem si zlomil nohu.
Obě kosti dolní končetiny: Jak tu lýtkovou, tak holenní. Stalo se mi to někdy v květnu a do školy jsem šel o 14 dní později. A to stále s berlí. Fun times
Jak se chlubívá Filip Turek: V tomhle období jsem přečetl větší desítky knih. Klidně stovku bych si tipnul, protože si pamatuju, že jsem v jedné knize četl o géniovi, který byl schopen přečíst 7 knih za týden.
Tak jsem se hecnul a další týden jsem taky přečetl 7 knih.
Blíží se květen roku 2026 a Robert Langdon teprve přijel do Prahy. Knihu Tajemství všech tajemství jsem dostal k Vánocům v roce 2025 a ještě nejsem ani na 100. stránce.
Úniky do světů sociálních sítí samozřejmě přinesou trochu víc dopaminu. Navíc mi v lednu začala reality show Survivor, která se tentokrát vysílá pondělí – středa. Každý díl jedna hodina. Plus k tomu poslouchám Mikýřovo podcast Zweist, kde s Vláďou probírají, co se v každém díle stalo.
To máš další hodinu navíc.
Panebože, já trávím asi 7 hodin týdně jenom realitní show!
Ale i tak. Najednou jsem ztratil tu chuť otevřít si knihu a zjistit, co se s Robertem Langdonem stane tentokrát.
Je mi z toho smutno.
Nějaké nápady?
Napsat komentář