Za okny se hnal vítr se sněhem. V chaloupce bylo díky kamnům příjemné teplo, i když meluzína se pokoušela předvánoční atmosféru narušit.
Dalším, kdo celkem úspěšně narušoval předvánoční atmosféru byl ajťák Pavel, který si vzal svou korporátní práci s sebou do této chaloupky v horách kousek za Trutnovem: „Sakra, zase padá internet! Tady se fakt nedá pracovat! Ten vítr rozhoupává telefonní dráty!“
„Moje babi říkávala, že to venku chodí Krakonoš a kontroluje své poddané…“ zamyslela se nahlas babička.
Ještě toho trochu, pomyslel si Pavel a zakoulel očima. Nejenom že musel snášet vánoční svátky u tchyně, ale ještě k tomu i tchyně měla naživu svou matku. Týhle bábě pověrčivý bylo snad sto let!
„Ještě mi řekněte, že se venku čerti žení! Jako by nestačilo, že v tomhle zapadákově máte jenom osmimegabitovej internet přes drát, protože ani signál tady není!“ špačkoval Pavel nahlas.
„Jesu Maria Christi!“ Pokřižovaly se obě maminky. A jeho nastávající žena ho spražila pohledem.
„Pardon, jsem to tak nemyslel… Ale za chvíli mám telefonát do Indie a to sotva uslyším každý druhý slovo…“ brblal omluvně Pavel.
„Já radši jdu nachystat chléb se solí, jak se patří,“ odtušila babička: „To pán Krakonoš tohle všechno moc dobře slyší a jestli budeš, Pavlíku, i nadále takhle nadávat na Jeho území, tak budeš mít co vysvětlovat!“
Je zajímavý, s jakou úctou mluví tahle bábrdle o Radoslavovi Brzobohatému. „Jen ať si rýblcoul přijde,“ uchechtl se. „Aspoň mi pomůže s internetem.“
Jako naschvál mu jeho počítač ukázal, že spojení vypadlo. To si už od Pavla vysloužilo sprosté slovo.
Spražen jak pohledy, tak slovy, opět se omluvil. I když bylo vidět, že to nemyslí úpně vážně, protože sáhl do kapsy pro mobil v marné naději, že tu bude mít cokoliv lepšího, než „éčko.“
Žárovky v chaloupce zamrkaly a pak zhasly nadobro. Meluzína za okny zvýšila své kvílení o oktávu.
„To se, holt, tady na horách stává…“ zkusila se uklidnit atomosféru Pavlova snoubenka. „Třeba to naskočí…“ omluvně koukla na svého budoucího manžela.
„A třeba taky můžu sednout do auta a jet zpátky do Prahy, místo trčení v takovýhle díře, kde dospšlí věří na pohádky!“ utrousil Pavel.
Buch. Buch. Buch!
Klepání na dveře dávalo najevo, že tomuhe… Tomuhle musí paní domu otevřít
Napsat komentář