„No, to kdybych věděl, kam jedu, tak sem snad ani nejedu…“ krčil nos technik od Cetinu nad telefonními dráty, které se k naší chaloupce táhly přes celou louku do takové dáli, že ani nebylo vidět, kde – a zda – vůbec někde končí.
„… Takže po lince to asi nepude, co?“ ptám se opatrně já.
Technik si zkušeně vytáhne nějaký udělátko z kapsy a chvíli se s ním vrtá v krabičce, ve které končí ten nesmyslně dlouhý telefonní drát vedený sloupovím. Chvíli to všelijak pípá a bzučí.
Já se tvářím, že tomu vlastně rozumím. Tak zaprvé, jsem přeci ajťák, no ne? A za druhé, pracoval jsem přeci pro mobilního operátora!
Z přemýšlení mne vytrhne úsečné technikovo prohlášení: „Tady vám můžu slíbit tak maximálně vosum! A jak se na to tak koukám…“ Důležitě si prohlédne trasu vedení a trvá mu to tak dlouho, že si až pomyslím, že on to snad počítá! „… Tak tady bych ani těch osm neslíbil. Spíš takovejch šest. A to byste za to platil nesmyslný prachy…“
Hm, paráda. Při povolání technika jsem měl naději, že se snad zbavím stávajícího připojení od T-Mobile, které bylo v zásadě glorifikovaným LTE hotspotem v dedikované krabičce. A hádej, kolik to na naší chaloupce maximálně vytáhlo? Hádáš správně: Maximálně tak šest.
„A dá se s tím něco jiného dělat?“ nevzdávám to a doslova prosebně koukám na technika.
„Podívejte se,“ zamyslí se, „Asi tušíte, že Cetin a O2 bývaly jednou firmou. Takže já můžu zavolat na speciální linku, kde mi dají informace, jak by jim to tady šlo vzduchem. Ale musím vás varovat, že tohle umím jenom u O2, ostatní operátoři nám nic takového neposkytujou.“
Jejich chyba, proběhne mi rychle hlavou. Ale nahlas řeknu: „A můžete tam zavolat?“
Zavolá. Z toho čísla se mi rozzáří oči. Padesát. Padesát! Tady uprostřed lesů a luk, kde jsem si doposud myslel, že budu odkázán pouze na ten nesmyslně dlouhej telefonní kabel!
A tak si na chalupu pozvu prodavačku O2 a ta mi ještě strčí podpultovou slevu!
A tak mi internet fungoval blaze až do konce věků. No, do konce věků ne. Až do dneška.
Modem najednou zahlásil, že nemá signál. Jakože vůbec. Ani čárku. Tečka.
Do toho píše už druhý den za sebou kolegyně, že i její O2 internet blbne.
Maj výpadek, to je jasný!
Po vzoru „žalovat se nemá, ale hlásit se to musí“ to pěkně napráším na O2 prostřednictvím appky.
„Děkujeme za hlášení události. Naši technici se vám ozvou během 32 hodin.“ Nevěřícně koukám na tu SMS, co mi ti … poslali! Úplně se ve mně vaří krev. Tak takhle ne, holenkové! Kliknu na přepojit na chat a jdu si popovídat s paní na podpoře.
Restartoval jste modem? Restartoval. I přes dírku? I přes dírku, dodávám a tvářím se u toho dospěle. Ještě že online chat nevidí, jak se tvářím, že jo.
Že jo?
„Dejte SIMku do jiného mobilu a když se nechytí signál tak je to SIMkou, jinak je to na reklamaci modemu.“
Kde asi mám sehnat náhradní telefon, ty chytráku? Samozřejmě jsem coby IT nerd měl u sebe jeden telefon navíc. Kdyby náhodou
„Já ti ukážu!“ brumlal jsem si pod vousy, když jsem lovil nanoSIM z modemu a přendával do telefonu. „To bude jasnej modem. Co by bylo blbě na SIMce?“
„Zadejte PIN,“ hlesne SIMka od O2, „Máte 3 pokusy“
1234! „Ne, máte 2 pokusy“
0000! „Ne, máte poslední pokus. Pak se zablokuju!“ zahrozila SIM.
A toho dne jsem zjistil dvě věci:
O2 si nikde neukládá data o SIMkách v datových zařízeních, jako je to moje. Takže dohledání PUKu je v takovém případě nemožné.
A nejbližší prodejna je od chaloupky doslova za rohem – asi na konci toho nekonečného drátu, o 7 kilometrů dále, v nejbližší obci na náměstí.
SIMku mění na počkání a protože jsem nebohému prodejci vybrečel celý tento příběh, tak se nade mnou i slitoval a dal mi výměnu zadarmo. Jinak je za 99Kč.
Tento příspěvek vznikl na počítači připojeném k modemu s touto novou SIM kartou
Napsat komentář